(+420) 234 261 904 info@neotax.eu

Kuriózní daně

Aktualizováno: 17. leden 2023
Publikováno: 5. září 2016

Připadá vám, že státní erár je „ nenasytný“ a jeho správci zdaňují mnohdy nesmyslně vše, co mohou? Tak věřte, že se v dějinách lidstva vyskytovaly tak bizarní daně, že nad nimi zůstává dnes rozum stát.

Daň z klobouků


Klobouky dříve fungovaly jako symbol sociálního statusu. Čím bohatší muž, tím dražší klobouk vlastnil. Toho si všimla i tehdejší britská vláda a nošení klobouku v letech 1784 až 1811 zdanila. Dělo se tak během ministrování Willema Pitta a cílem bylo zvýšit příjem do státní pokladny. Princip spočíval v tom, že každý obchodník si musel koupit licenci na prodej, nebo výrobu legálních klobouků. Cena licence byla 2 libry v Londýně a 5 šilinků v ostatních městech. Za nedodržení tohoto nařízení se vyrubovali vysoké pokuty. Navíc těm, kteří se pokusili zfalšovat daňové razítko, hrozilo riziko v podobě trestu smrti. Navzdory tomu se našlo pár krejčích a majitelů klobouků, kteří se placení daně chtěli vyhnout tvrzením že daná věc, čili klobouk, není klobouk.

Daň ze sexu


Tu zavedli v roce 2004 v sousedním Německu ve městě Kolín nad Rýnem a v dalších přibližně 30 německých městech. Jedná se vlastně o daň z prostituce. Daň se vybírá od majitelů příslušných podniků, nebo přímo od prostitutek. Forma výběru daně ve městech je různá. Např. ve městě Bonn funguje automat na lístky pro prostitutky. Prostitutky si v tomto automatu musí každý večer koupit lístek za 6 € a tím si splní denní daňovou povinnost. Prostitutky, u kterých se náhodnou kontrolou zjistí že poskytují sexuální služby bez lístku, dostanou pokutu.

Daň z vousů


Daň z vousů poprvé zavedl král Henrich VIII. v roce 1535 a to i přesto, že sám nosil bradu. Zdaněna byla každá delší brada, kromě královy brady. Jeho dcera Alžběta I. později také zavedla daň z vousů, byla však o něco přísnější. Daň musel platit každý, kdo bradu neměl oholenou více než 2 týdny. Dalším panovníkem, který v roce 1705 zavedl daň z vousů byl ruský car Petr Veliký. Hlavním cílem avšak nebylo zvýšení příjmu do státní pokladny ale docílení toho, aby muži nenosili brady a aby tak vypadaly elegantně, jako muži v západní Evropě. Bradu mohl nosit jen ten, kdo měl zaplacenou daň. Kromě brady však musel majitel brady nosit i odznak s nápisem „Daň z brady zaplacena a brada je přebytečná zátěž”.



Daň z oken


Další kontroverzní daň byla uvalena na okna. Poprvé byla zavedena v 17. století za vlády Viléma III. Její výše se odvíjela od počtu oken v domě, byla tedy daní progresivní. Základní daň byla stanovena na dva šilinky za týden. Pokud jste ovšem měli deset až dvacet oken, vyšlo to o dva šilinky více. Jakmile bylo jejich počet vyšší než 20, platba se navýšila o čtyři šilinky. Nejednalo se tedy o daň, která by měla negativně zasáhnout i chudé, protože mnoho oken měli právě bohatí lidé. Historii této daně lze vidět v Británii i dnes, a to na starých domech se zazděnými okny. Lidé se tímto chtěli vyhnout placení daně. Daň z oken byla později, v roce 1748 zavedena i v Skotsku. Daňová povinnost se vztahovala na domy, které měli minimálně 7 oken, nebo nájem ve výši 5 liber. Obyvatelé Skotska se placení daně vyhýbali jednoduchým způsobem - okna namalovali na černo s bílým rámem. Po nátlaku veřejnosti byla daň z oken v roce 1851 zrušena.



Daň z hlavy


Pamatujete si železnou lady Margaret Thatcher? I ona stojí za nepříliš populární daní z hlavy, jejíž zavedení údajně přispělo k jejímu politickému konci. Daň byla zavedena v Anglii ve 14. století. Jednalo se o rovno daň, kdy za sebe každý zaplatil stejnou částku. Daň se týkala každého, kdo byl starší než 15 let. Opatření ovšem vyvolalo řadu nepokojů, které byly souhrnně označovány jako ,,bitva u Trafalgaru“. Nespokojení s daní byli hlavně chudí, kteří často neměli na zaplacení daně. Po mnoha vzpourách byla tato daň nakonec zrušena. hlava4

Daň za zbabělost


Známá je také pod názvem „rytířská daň”. Daň za zbabělost byla zavedena v středověké Anglii ve dvanáctém století a vybírala se od šlechticů, kteří se chtěli vyhnout válce a bojovat tak za svého krále. Za vlády krále Henryho I. (v letech 1100 až 1135) byla daň nízká. Jan I. Bezzemek, který vládl v letech 1199 až 1216 však tuto daň zvýšil o 300 procent a vybíral ji i v časech míru. Daň byla zrušena ve 14. století, přičemž posledním panovníkem, který ji vybral, byl Eduard III.



Dánská daň


Dánskou daň platili Angličané Vikingem za to, aby se vyhnuli bojům s nimi a aby si tak zachránili zemi od její zničení. Anglický král Ethelred Nerozhodný zaplatil Vikingům první splátku daně v roce 991. Daň představovala 3300 kilogramů stříbra. Další splátky proběhly v roce 1002, 1007, 1012 a 1016. Vikingové se vraceli častěji a daň pokaždé navyšovali. Po několika letech Vikingové skončili s nájezdy, no anglický král neskončil s vybíráním daně od poddaných. Viděl v tom bohatý příjem do státní pokladny.



Daň z moči


Za vznikem této bizarní daně stojí římský císař Claudius Caesar Nero, který vládl v letech 54 až 68. Ve vybírání daně z moči pokračoval i Nerův nástupce Titus Flavius Caesar Vespasianus Augustus, vládce římské říše v letech 69 až 79. Více zajímavostí o této a ostatních římských daních naleznete v našem článku.