6 rozdílů mezi zaměstnancem a podnikatelem

I vám vrtá v hlavě, co je výhodnější? Být zaměstnanec a vsadit na jistotu – stálý příjem – nebo být podnikatelem a být pánem svého času. Oba statusy mají svá pro a proti.

1. mzda vs. cena za služby

Pro srovnání výše odvodů a daňového zatížení zaměstnance a podnikatele musíme vycházet z nějaké základny v podobě srovnatelného příjmu. Tou by v případě zaměstnance byla cena práce (jeho hrubá mzda plus odvody hrazené zaměstnavatelem). Kdyby chtěl zaměstnanec někdy v budoucnu podnikat a ocenit svou práci, za takovou práci by měl svým obchodním partnerům fakturovat cenu za služby v hodnotě ceny práce zaměstnance.

Zaměstnanec má nárok na mzdu, která je obvykle splatná 15. den následujícího kalendářního měsíce. Zaměstnanec tak na svou mzdu čeká 2 týdny po tom, co si na mzdu vydělal. Podnikatel při vystavování faktury za dodané zboží nebo služby stanoví dobu splatnosti, do které by měl obdržet svou odměnu. Obvykle to bývá 14 dní. Svou odměnu tak dostane do 2 týdnů od provedení práce. Zní to podobně, ale blíže to znázorní tento příklad:

Příklad 1:

Adam je zaměstnanec. Jeho čistá měsíční mzda je splatná 15. den následujícího měsíce. Kdy dostane Adam mzdu za říjen?

Odpověď:

Adam dostane mzdu 15. listopadu.

Příklad 2:

Richard je živnostník. Zákazníkovi vystavil 10. října fakturu se splatností 14 dní. Kdy dostane Richard svou odměnu za říjen?

Odpověď:

Richard dostane svou odměnu 24 října.

V případě nevyplacení mzdy ze strany zaměstnavatele má zaměstnanec nárok obrátit se na soud. Podnikatel může své neuhrazené pohledávky vymáhat prostřednictvím soudu nebo exekutora.

2. stravné (cestovní náhrady)

Zaměstnavatel je povinen zajišťovat zaměstnancům počas služební cesty stravování. Pokud zaměstnancům neposkytne stravování ve vlastním stravovacím zařízení, může zaměstnancům na stravu přispívat formou dnes oblíbených stravenek ve výši nejméně Kč. Nárok na poskytnutí stravy má zaměstnanec, který vykonává práci více než 5 hodin takto:

• 78 až 93 Kč, když služební cesta zabere 5 až 12 hodin
• 119 až 143 Kč, když služební cesta zabere 12 až 18 hodin
• 186 až 223 Kč, když služební cesta zabere víc než 18 hodin

Výše stravného pro živnostníky vychází z ustanovení zákona o cestovních náhradách a je maximálně ve výši stravného stanoveného na kalendářní den pro časové pásmo 5 až 12 hodin, maximálně do výše 93 Kč, pro pásmo 12 až 18 hodin, maximálně 143 Kč za každý odpracovaný den. Pokud pracovní cesta trvala déle než 18 hodin, maximální výše stravného činí 223 Kč.

Živnostníci musí stravné prokázat:

• nákupem stravovacích poukázek
• dokladem o koupi teplého jídla v restauraci nebo podobném stravovacím zařízení
• fakturou na nákup stravovacích služeb

3. odvody

Odvody zaměstnance jsou závislé na jeho hrubé mzdě. Platí, čím vyšší hrubá mzda, tím vyšší odvody. Obecně však můžeme říci, že odvody zaměstnance se pohybují ve výši 4.5 % na zdravotní pojištění a 6.5 % na sociální pojištění.

Podnikatel má možnost uplatněním prokazatelných nebo paušálních výdajů ovlivnit výši vyměřovacího základu a tudíž i samotných odvodů. Odvody podnikatele se pohybují ve výši 13,5 % na zdravotní a 29,2 % na sociální pojištění.

Příklad 1:

Adam je zaměstnanec s hrubou mzdou ve výši 30 000 Kč/ měsíc. Kolik zaplatí na odvodech?

odvody na sociální pojištění – 1.950,-Kč (7.500,-odvede zamestnavatel)

odvody na zdravotní pojištění – 1.350,-Kč(2.700,- odvede zamestnavatel)

dohromady na odvodech – 3.300,-Kč

Příklad 2:

Richard je podnikatel s příjmem ve výši 30 000 Kč/ měsíc. Na odvodech do zdravotní pojišťovny platí minimální zálohy ve výši 2.024,- Kč / měsíc. Odvody do Sociální pojišťovny platí v minimální výš 2.189,-Kč. Kolik zaplatí na odvodech?

Richard měsíčně na odvodech zaplatí 4.213,- Kč. Výše ročních odvodů závisí na základu. Čím vyšší vyjde vyměřovací základ v daňovém přiznání, tím vyšší bude odvodová povinnost pro příští rok.

4. dávky nemocenského pojištění

Zaměstnanec si nemocenské pojištění platí automaticky stržením odvodů, které za něj odvede zaměstnavatel. Podnikatel si odvody na sociální pojištění může platit dobrovolně. Pokud oba hradí sociální pojištění, mají nárok na dávky z těchto pojištění. V balíčku odvodů, které se platí do ČSSZ je zahrnuto i pojistné na nemocenské pojištění, z níž se v případě potřeby mohou čerpat následující dávky:

• nemocenské v případě pracovní neschopnosti
• peněžitou pomoc v mateřství
• ošetřování člena rodiny

Zaměstnanci patří v případě nemocenského náhrada ve výši:

• 0 – 3 dny – nemá nárok na nemocenskou
• 4. – 14. den – náhradu mzdy vyplácí zaměstnavatel – NEJEDNÁ SE O NEMOCENSKOU
• 15. – 30. den – 60 % z redukovaného denního vyměřovacího základu
• 31. – 60. den – 66 % z redukovaného denního vyměřovacího základu
• 61. – 380. den – 72 % z redukovaného denního vyměřovacího základu

Podnikatel má v případě pracovní neschopnosti nárok na nemocenské ve výši:

• nárok na nemocenskou má od 15 tého dne
• 15. – 30. den – 60 % z redukovaného denního vyměřovacího základu
• 31. – 60. den – 66 % z redukovaného denního vyměřovacího základu
• od 61. dne – 72 % z redukovaného denního vyměřovacího základu

Nemocenské vyplácí podnikateli ČSSZ a během čerpání nemocenského není povinen platit odvody.

5. dávka v nezaměstnanosti

V případě ztráty zaměstnání se výše podpory u zaměstnance určí procentní sazbou z jeho posledního výdělku. U OSVČ se výše podpory vypočítá z vyměřovacího základu OSVČ.

6. dovolená

Zaměstnanci zpravidla přísluší 20 dní dovolené, pokud nemá v pracovní smlouvě stanoveno jinak. Nárok na dovolenou mu uděluje Zákoník práce. Zaměstnanec má nárok na náhradu mzdy během čerpání dovolené. Živnostník pojem dovolená nezná, je sám pánem svého času, může odpočívat, kdy chce a jak případně potřebuje. Nevzniká mu však nárok na náhradu odměny.