6. díl – Zdaňme pivo!

Poté, co se na českém trůnu vystřídali Přemyslovci s Lucemburky, nastalo v Českých zemích všeobecné období vzpoury a začalo jedno z největší hnutí středověku – Husitská revoluce.

Jak tomu v období válek bývá, došlo k rozpadu už tak nefunkčního systému všeobecné berně. Navíc král přišel o většinu majetku vlivem emancipace královských měst. O zavedení nových berních a poplatcích nemohl samostatně rozhodovat a byl tak plně závislý na dobré vůli stavů.

Po skončení husitských válek převýšil královský dluh astronomickou částku 200 000 kop grošů.

A co s tím? Aby mohl být dluh splacen, došlo k rozmachu spotřebních berní (neboli akcízů). Z nich nejvýznamnější bylo tzv. posudné neboli berně pivní.

Posudné = daň z piva

V českých zemích se vždy hodně vařilo a pilo pivo. Zdanění piva tak znamenalo jistý a hlavně obrovský příjem do královské pokladny. Proto bylo posudné uvaleno na každý vystavěný sud piva. Šlechta měla v této době velkou moc, a tak si vydobyla zajímavou výjimku. Pivo vařené a podávané v jejich kuchyni bylo od berně osvobozeno. Že vám to něco připomíná? A to se stále nacházíme v době před více než pěti sty lety. Nástup Habsburků na český trůn (1526) byl ve znamení velkých změn, které se nevyhnuly ani berním. Tak jak se snažili Habsburkové posilovat svou moc, ztenčovala se moc stavů. Výběr berní silně byrokratizoval a začal vznikat (námi často kritizovaný) úřednický stát.

Snahou Habsburků bylo nejen sjednotit výběr berní, ale zároveň nastavit ve výběru určitou pravidelnost, které do té doby bylo jako šafránu. To v Čechách vyvolalo vlnu nespokojenosti. Ale byl to tedy právě rod Habsburků v čele s Ferdinandem I. přezdívaným Dobrotivý, který položil první pevné základy daňového systému v Českých zemích.

Počinem Ferdinanda I. došlo k dalšímu rozmnožení spotřebních berní. Nejpopulárnější berně z pohledu Ferdinanda I., se nazývala berně třicátého peníze. A opět se vztahovala k výrobě piva. Kromě pivovarů ji platili i dovozci a vývozci piva, prodejci obilí, vína, hovězího dobytka, koní, ovcí, koz, vepřů, živých i sušených ryb, kupeckého zboří, vlny, suken a pláten. Jak asi tušíte, mezi poddanými, tak oblíbená nebyla a motivovala je k vymýšlení různých způsobů jak berně obcházet.

Ani šlechtě se nelíbilo platit nově vzniklé a obnovené berně a tak přicházela s nejrůznějšími návrhy na jejich vylepšení. Příklad může být nová berně domovní, která nahrazovala berni ze jmění. Její hlavní „výhodnou“ bylo, že zdaněny byly pouze poddanské a městské domy a nikoliv už domy šlechtické. To vcelku pochopitelně narazilo na odpor ze strany poddaných, proto šlechta ustoupila a souhlasila s vybíráním berní i šlechtických domů, ale jen z těch, které se nacházely ve městech. Stále ještě jsme v době před pěti sty lety.