5. díl – Středověk v Česku

I když mnozí z nás mají pocit, že jsou daně staré snad jako lidstvo samo, tak téměř do roku 1948 není v Českých zemích o daních jediná zmínka.

Ne snad, že by žádné neexistovaly. To ani v nejmenším, ale používalo se pro ně označení „berně“. Šlo o pojem odvozený ze samé podstaty daní. Stát „nedává“, ale „bere“.

Za nejstarší povinnou berni z dob Českého knížectví považujeme berni z míru (tributum pacis). Vymyslel ji Boleslav I. přezdívaný Ukrutný. Na časové ose se nacházíme v 10. století plném válek a proto i zdůvodnění k zavedení této berně s válkou souviselo. Šlo o poplatek pro knížete za ochranu, kterou svým poddaným poskytoval.

Zajímavá byla i forma, ve které ze zprvopočátku berně platila. Berně z míru se totiž platila ve džbánech medu. Právě med byl v této době významnou strategickou surovinou. Poté co nechal Boleslav I. razit první stříbrné mince – denáry se berně začala platit hlavně v nich. Stejně jako tomu bylo v sousedních říších i za dob Českého knížectví byly berně spíše doplňkovým zdrojem příjmů. Poddaní museli pro knížata a „pro svou zemi“ (jak bylo často panovníkem prezentováno) zdarma pracovat na stavbách, bojovat ve válkách a poskytovat svému panovníkovi i jeho družině ubytování a stravu při jeho cestách po zemi.

Za kuriózní poplatek z této doby můžeme označit tzv. nářez, který povinně platil každý rolník, jehož dobytek se pásl v lesích.

Protože se rod Přemyslovců vyznačuje expanzivní politikou, byly za jejich vlády zavedeny také kontribuce. Šlo o poplatky, které vybírala vítězná armáda od obyvatel z obsazeného území. I bez daní tak bylo zatížení obyvatelstva velké.

Na přelomu 12. a 13. století byla zavedená první majetková berně, kterou v určité obdobě známe dodnes – obecná (generální) berně. Obecná berně byla uvalená na všechny pozemky v zemi. Později k obecné berni přibyla berně židovská, lenní poplatek a ostrožné pro nové představitelé klášterů. Čas od času museli obyvatelé odvádět také mimořádné berně. A to hlavně v nepříznivých dobách. Jejich výběr byl téměř násilný. Pro výběr berní platilo nepsané pravidlo. K výběru docházelo vždy, když panovník potřeboval. Kromě válek byla důvodem také korunovace nebo narození či provdání královských dcer. Není tak zcela jasné, že poddaní při narození královské dcery nebo při jejích vdavkách jásali tak, jak to vídáme v pohádkách.

O výběr veškerých daní a poplatků se až do nástupu Václava II. na český trůn starala hradská soustava. Specializované daňové úředníky – berníky – jmenoval až Václav II. Ve 14. století bylo České království rozděleno na dvanáct krajů a vzniklo dvanáct daňových obvodů. V každém kraji byla jmenovaná jedna komise berníků. Výhodou či nevýhodou (záleží na úhlu pohledu) bylo, že do berních registrů, ve kterých se evidovali jednotliví občané a výše jejich zaplacených daní mohl zapisovat pouze krajský berní notář. Měl tak na svou dobu poměrně velkou moc. Hlavně když si uvědomíme, že za nezaplacení berní a poplatků byl i trest smrti.