1. díl – Mezopotámie

Daně jsou stejně staré jako lidstvo samo. Jejich podoba se samozřejmě postupem času měnila, ale účel zůstal i po tisíce let stejný. Naplnit státní pokladnu.

S prvními daněmi se setkáváme už v období staré Mezopotámie. V kolébce naší civilizace. V této době nebyly daně placeny ve formě peněz, jako je tomu dnes, ale měly naturální podobu. Nejčastěji ve formě obilí, dobytka, ryb nebo drahých kovů. Z drahých kovů šlo pak hlavně o měď a stříbro. U některých typů daní si dokonce poddaní mohli vybrat, v jaké podobě daň zaplatí. Rybáři pak upřednostnili platbu ve formě ryb, statkáři naopak dobytek apod.

Některé daně byly zprvopočátku dobrovolné. Avšak i v dobách dávných bychom jen těžko hledali člověka, který by se rád dělil o své bohatství. Proto si pod vlivem moci panovníci platbu daní začali vynucovat, a to všemi možnými způsoby.

Daně byly ukládány hlavně podle momentálních potřeb panovníka. Nejčastěji se však platily ze zdrojů obživy. Ať už šlo o sklizeň, lov nebo majetek. Speciální daň museli platit všichni mezopotamští otroci, kteří získali povolení provozovat některé z řemesel. Část této daně pak náležela majiteli otroka, jako určitá kompenzace za snížení množství práce, kterou pro něj otrok odvedl.

I v dobách před naším letopočtem byla snaha panovníků získat co největší přízeň u svých poddaných. Činili tak nejrůznějšími způsoby. A ani daně nebyly výjimkou. Prostřednictvím snižování nebo rušení daní si svou popularitu zvyšovala řada poplatníků. Významnou reformou proslul také král Urukagina, který vládl pověstnému sumerskému městu Lagaš v jižní Mezopotámii.

Král Urukagina byl odpůrcem všech daní.

Zrušil dříve významnou daň ze stříhání ovcí, ale také daň z úmrtí, daň z rozvodu nebo o daň z výroby mastí. I přesto se mu to však zdálo málo. A proto nechal ze svého města vyhnat všechny úředníky, kteří se, stejně jako je tomu dnes, starali o výběr všech daní.

Odevzdávali byste raději dobytek, obilí nebo cennosti?