Smlouva o zamezení dvojího zdanění: USA

Smlouva o zamezení dvojího zdanění mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými je platná od 23. prosince 1993. Smlouvu upravuje sdělení č. 32/1994 Sb.

  1. Článek 1: Osoby, na které se smlouva vztahuje
  2. Článek 2: Daně, na které se smlouva vztahuje
  3. Článek 3: Všeobecné definice
  4. Článek 4: Rezident
  5. Článek 5: Stálá provozovna
  6. Článek 6: Příjmy z nemovitého majetku
  7. Článek 7: Zisky podniků
  8. Článek 8: Lodní a letecká doprava
  9. Článek 9: Sdružené podniky
  10. Článek 10: Dividendy
  11. Článek 11: Úroky
  12. Článek 12: Licenční poplatky
  13. Článek 13: Zisky ze zcizení majetku
  14. Článek 14: Nezávislá povolání
  15. Článek 15: Závislá povolání
  16. Článek 16: Tantiémy
  17. Článek 17: Omezení výhod
  18. Článek 18: Umělci a sportovci
  19. Článek 19: Penze, retny, alimenty a přídavky na děti
  20. Článek 20: Veřejné funkce
  21. Článek 21: Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci
  22. Článek 22: Jiné příjmy
  23. Článek 23: Majetek
  24. Článek 24: Vyloučení dvojího zdanění
  25. Článek 25: Zákaz diskriminace
  26. Článek 26: Řešení případů dohodou
  27. Článek 27: Výměna informací a pomoc v oblasti správy
  28. Článek 28: Diplomaté a konzulární úředníci
  29. Článek 29: Vstup v platnost
  30. Článek 30: Výpověď
  31. Tabulka: Přehled vybraných pravidel ze smlouvy mezi Českem a Spojenými státy americkými

Článek 1: Osoby, na které se smlouva vztahuje

  1. Tato smlouva se vztahuje na osoby, které mají bydliště či sídlo v jednom nebo obou smluvních státech (rezidenti), pokud ve Smlouvě není stanoveno jinak.

  2. Smlouva nebude v žádném případě omezovat jakoukoli výjimku, osvobození, odečet, zápočet nebo jinou úlevu nyní nebo později poskytnutou:

a) podle zákonů jednoho či druhého smluvního státu; nebo

b) podle jakékoli jiné smlouvy mezi smluvními státy.

  1. Smluvní stát může zdaňovat své rezidenty (tak, jak jsou definováni v článku 4 Rezident) a své občany, včetně bývalých občanů podle zákonu tohoto státu, jako kdyby Smlouva nebyla v účinnosti.

  2. Ustanovení odstavce 3 se nevztahují na:

a) výhody poskytnuté smluvním státem podle odstavce 2 článku 9 (Sdružené podniky), podle odstavců 1 b) a 4 článku 19 (Penze, renty, alimenty a přídavky na děti) a podle článků 24 (Vyloučení dvojího zdanění), 25 (Zákaz diskriminace) a 26 (Řešení případu dohodou); a

b) výhody poskytnuté smluvním státem podle článku 20 (Veřejné funkce), 21 (Studenti, stážisté, učitelé a výzkumní pracovníci) a 28 (Diplomaté a konzulární úředníci) pro fyzické osoby, které nejsou ani občany ani zákonnými stálými rezidenty v tomto státě.

Článek 2: Daně, na které se smlouva vztahuje

  1. Současné daně, na které se tato smlouva vztahuje, jsou:

a) ve Spojených státech: federální daně z příjmu ukládané na základě Internal Revenue Code (avšak vyjma daně z akumulovaných zisků, daně z osobní holdingové společnosti a daní sociálního zabezpečení) a spotřební daně ukládané v souvislosti s investičním příjmem soukromých nadací (dále nazývané „daň Spojených států");

b) v České republice: daně z příjmů ukládané na základě zákona o daních z příjmů a dani z nemovitostí (dále nazývané „česká daň").

  1. Tato smlouva se bude rovněž vztahovat na jakékoliv stejné nebo podobné daně, které budou ukládány po podpisu této smlouvy vedle současných daní nebo místo nich. Příslušné úřady smluvních států se budou vzájemně informovat o veškerých podstatných změnách, které budou provédeny v jejich příslušných daňových zákonech, a o úředně publikovaných materiálech tykajících se uplatnění Smlouvy, včetně vysvětlivek, prováděcích vyhlášek, daňových nebo soudních rozhodnutí.

Článek 3: Všeobecné definice

  1. Pro účely této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad:

a) výraz „smluvní stát" označuje Spojené státy nebo Českou republiku podle toho, o jaký případ jde;

b) výraz „Spojené státy" označuje Spojené státy americké, avšak nezahrnuje Portoriko, Panenské ostrovy, Guam nebo jakékoliv jiné americké vlastnictví či území. V zeměpisném smyslu výraz „Spojené státy" zahrnuje výsostné vody a mořské dno a podloží přilehlých oblastí, na nichž mohou být vykonávaná práva Spojených států v souladu s mezinárodním právem a na nichž jsou v účinnosti zákony tykající se daní Spojených států;

c) výraz „osoba" označuje fyzickou osobu, pozůstalost, svěřený majetek, osobní společnost, společnost a všechna jiná sdružení osob;

d) výraz „společnost" označuje jakékoliv právnické osoby nebo nositele práv, považované pro účely zdanění za právnické osoby;

e) výrazy „podnik jednoho smluvního státu" a „podnik druhého smluvního státu" označují podle okolností podnik provozovaný rezidentem jednoho smluvního státu a podnik provozovaný rezidentem druhého smluvního státu;

f) výraz „mezinárodní doprava" označuje jakoukoli dopravu lodí nebo letadlem, vyjma případu, kdy taková doprava je provozována pouze mezi místy ležícími v druhém smluvním státě;

g) výraz „příslušný úřad" označuje:

  • (i) ve Spojených státech státního tajemníka financí nebo jého zmocněného zástupce;
  • (ii) v České republice ministra financí České republiky nebo jého zmocněného zástupce.
  1. Každý výraz, který není ve Smlouvě definován, bude mít pro její aplikaci smluvním státem význam, jenž mu náleží podle práva tohoto smluvního státu upravujícího daně, jež jsou předmětem této smlouvy, pokud souvislost nevyžaduje odlišný výklad nebo se příslušné úřady nedohodnou na společném výkladu podle ustanovení článku 26 (Řešení případů dohodou).

Článek 4: Rezident

  1. Výraz „rezident jednoho smluvního státu" označuje ve smyslu této smlouvy každou osobu, která je podle práva tohoto státu podrobena v tomto státě zdanění z důvodu svého bydliště, stálého pobytu místa vedení, místa založení nebo jakéhokoli jiného podobného kritéria.

a) Avšak výraz „rezident jednoho smluvního státu" nezahrnuje osobu, která je podrobena zdanění v tomto státě jen z příjmů ze zdrojů v tomto státě nebo majetku tam umístěného;

b) V případě příjmů, které pobírá nebo platí osobní společnost, pozůstalost, nebo svěřený majetek, se tento výraz použije jen v takové míře, v jaké příjmy plynoucí takové osobní společnosti, pozůstalosti nebo svěřenému majetku podléhají zdanění v tomto státě jako příjmy rezidenta buď v jého rukou, nebo v rukou jého partnerů nebo skutečných příjemců; a

c) Česká republika bude považovat občana Spojených států nebo cizince majícího legální povolení k trvalému pobytu (držitel „zelené karty") za rezidenta Spojených států, pouze má-li taková osoba podstatnou přítomnost, stálý byt nebo obvyklý pobyt ve Spojených státech.

  1. Výraz „rezident smluvního státu" zahrnuje:

a) tento stát, nižší správní útvar nebo místní úřad tohoto státu, nebo jakoukoliv agenturu nebo orgán takového státu, nižšího správního útvaru nebo úřadu; a

b) penzijní trust nebo jakoukoliv jinou organizaci, která je založena a provozována výlučně pro účely poskytování penzí nebo pro církevní, dobročinné, vědecké, umělecké, kulturní nebo vzdělávací účely a která je rezidentem tohoto státu v souladu se zákony tohoto státu, bez ohledu na to, že celý příjem nebo část jejího příjmu může být osvobozena od zdanění podle domácích právních předpisů tohoto státu.

  1. Jestliže fyzická osoba je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, bude její postavení určeno následovně:

a) předpokládá se, ze tato osoba je rezidentem v tom státě, ve kterém má stálý byt; jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ke kterému má užší osobní a hospodářské vztahy (středisko životních zájmů);

b) jestliže nemůže být určen stát, ve kterém má tato osoba středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném státě, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje;

c) jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech nebo v žádném z nich, předpokládá se, že je rezidentem v tom státě, jehož je státním příslušníkem;

d) jestliže je tato osoba státním příslušníkem obou států nebo žádného z nich, upraví příslušné úřady smluvních států tuto otázku vzájemnou dohodou.

  1. Jestliže společnost je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, pak je-li založena podle právních předpisů smluvního státu nebo jého nižšího správního útvaru, předpokládá se, že je rezidentem tohoto smluvního státu.

  2. Jestliže osoba, jiná než osoba fyzická nebo společnost, je podle ustanovení odstavce 1 rezidentem v obou smluvních státech, příslušné úřady smluvních států upraví tuto otázku vzájemnou dohodou a určí způsob uplatnění Smlouvy pro takovou osobu.

Článek 5: Stálá provozovna

  1. Výraz „stálá provozovna" označuje ve smyslu této smlouvy trvalé zařízení pro podnikaní, jehož prostřednictvím podnik vykonává zcela nebo zčásti svoji činnost.

  2. Výraz „stálá provozovna" zahrnuje obzvláště:

a) místo vedení;

b) závod;

c) kancelář;

d) továrnu;

e) dílnu; a

f) duál, naleziště nafty nebo plynu, lom nebo jiné místo, kde se těží přírodní zdroje.

  1. Výraz „stálá provozovna" rovněž zahrnuje:

a) staveniště nebo stavbu nebo instalační projekt, nebo instalační nebo vrtací soupravu nebo loď využívanou pro průzkum či těžení přírodních zdrojů, avšak pouze trvají-li déle než dvanáct měsíců; a

b) poskytovaní služeb, včetně poradenských služeb, poskytované podnikem prostřednictvím zaměstnanců nebo jiných pracovníků, avšak pouze pokud činnosti takového charakteru trvají (u stejného nebo souvisejícího projektu) na území státu po jedno nebo více období přesahující v úhrnu více než 9 měsíců v jakémkoli dvanáctiměsíčním období. Stálá provozovna nevznikne v žádném daňovém roce, ve kterém činnost popsaná v pododstavcích a) nebo b) tohoto odstavce trvá po jedno nebo více období nepřesahující v úhrnu 30 dnů v tomto daňovém roce.

  1. Bez ohledu na předchozí ustanovení tohoto článku výraz „stálá provozovna" nebude zahrnovat:

a) zařízení, které se využívá pouze k uskladnění, vystavení nebo dodání zboží patřícího podniku;

b) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem uskladnění, vystavení nebo dodání;

c) zásobu zboží patřícího podniku, která se udržuje pouze za účelem zpracování jiným podnikem;

d) trvalé zařízení pro podnikání, které se využívá pouze za účelem nákupu zboží nebo shromažďování informací pro podnik;

e) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze za účelem provádění jakékoli jiné činnosti, která má pro podnik přípravný nebo pomocný charakter;

f) trvalé zařízení pro podnikání, které se udržuje pouze pro jakoukoliv kombinaci činností zmíněných v pododstavcích a) až e).

  1. Bez ohledu na ustanovení odstavců 1 a 2, pokud osoba (jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 6) jedná na účet podniku a má, a obvykle využívá plnou moc, která jí dovoluje uzavírat smlouvy jménem podniku, bude se mít za to, že tento podnik má stálou provozovnu v tomto státě ve vztahu ke všem činnostem, které tato osoba provádí pro podnik, pokud nejsou činnosti takové osoby omezeny na činnosti uvedené v odstavci 4, a které, pokud jsou vykonávány prostřednictvím stálého místa pro podnikaní, neučinily by toto stálé místo stálou provozovnou podle ustanovení tohoto odstavce.

  2. Nemá se za to, že podnik má stálou provozovnu v jednom smluvním státě jenom proto, že tam vykonává svoji činnost prostřednictvím makléře, generálního komisionáře nebo jiného nezávislého zástupce, pokud tyto osoby jednají v rámci své řádné činnosti.

  3. Skutečnost, že společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, ovládá společnost nebo je ovládána společností, která je rezidentem v druhém smluvním státě, nebo která tam vykonává svoji činnost (ať prostřednictvím stálé provozovny nebo jinak), neučiní sama o sobě z kterékoli této společnosti stálou provozovnu druhé společnosti.

Článek 6: Příjmy z nemovitého majetku

  1. Příjmy plynoucí rezidentu jednoho smluvního státu z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělství a lesnictví) umístěného ve druhém smluvním státě mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

  2. Výraz „nemovitý majetek" se definuje ve shodě s právem toho smluvního státu, v němž je tento majetek umístěn. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář užívaný v zemědělství a lesnictví, práva, pro která platí ustanovení občanského práva vztahující se na pozemky, právo požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné platy za těžení nebo za přivolení k těžení nerostných ložisek, pramenů a jiných přírodních zdrojů; lodě, čluny a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

  3. Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

  4. Ustanovení odstavců 1 a 3 platí rovněž pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.

  5. Rezident jednoho smluvního státu, který podléhá zdanění ve druhém smluvním státě z příjmů z nemovitého majetku umístěného v tomto druhém státě, si může vypočítat daň z tohoto příjmu z čistého základu, jako kdyby byl takový příjem přičítán stálé provozovně v tomto druhém státě. V případe daně Spojených států bude volba uplatnění předcházející věty závazná pro daňový rok, v němž byla volba učiněna, a pro všechny následující daňové roky, pokud příslušné úřady Spojených států nebudou souhlasit s ukončením této volby.

Článek 7: Zisky podniků

  1. Zisky podniku jednoho smluvního státu podléhají zdanění jen v tomto státě, pokud podnik nevykonává nebo nevykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna. Jestliže podnik vykonává nebo vykonával svoji činnost tímto způsobem, mohou být zisky podniku zdaněny v tomto druhém státě, avšak pouze v takovém rozsahu, v jakém je lze přičítat této stálé provozovně.

  2. Jestliže podnik jednoho smluvního státu vykonává nebo vykonával svoji činnost v druhém smluvním státě prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, přisuzují se s výhradou ustanovení odstavce 3 v každém smluvním státě této stálé provozovně zisky, které by byla mohla docílit, kdyby byla jako samostatný a nezávislý podnik vykonávala stejně nebo obdobné činnosti za stejných nebo obdobných podmínek.

  3. Při výpočtu zisků stálé provozovny se povoluje odečíst náklady podniku vynaložené na cíle sledované touto stálou provozovnou včetně přiměřené částky výloh na výzkum a rozvoj, úroků a jiných podobných výloh a výloh vedení a všeobecných a správních výloh, ať vznikly ve státě, v němž je tato stálá provozovna umístěna, či jinde.

  4. Stálé provozovně se nepřičtou žádné zisky z podnikání na základě skutečnosti, že pouze nakupovala zboží pro podnik.

  5. Zisky z podnikání, které se mají přičíst stálé provozovně, budou pro účely této smlouvy zahrnovat pouze zisky plynoucí z majetku nebo činností této stálé provozovny a budou stanoveny každým rokem stejnou metodou, pokud neexistují dostatečné důvody pro jiný postup.

  6. Nic v tomto článku se nedotkne uplatňování zákonů každého smluvního státu vztahujících se k určení daňové povinnosti osoby v případech, kdy informace, kterou mají příslušné úřady daného státu k dispozici, není odpovídající pro určení zisků, které lze přičítat stálé provozovně, za předpokladu, že na základě přístupné informace je určení zisků stálé provozovny v souladu se zásadami stanovenými v tomto článku.

  7. Výraz „zisky podniků" znamená pro účely této smlouvy příjmy plynoucí z jakékoli obchodní či průmyslové činnosti. Zahrnuje například zisky z výrobních, obchodních, rybářských, dopravních, komunikačních nebo těžebních činností a z poskytovaní služeb druhou osobou, včetně případů, kdy společnost poskytuje služby svými zaměstnanci. Tento výraz nezahrnuje příjmy plynoucí fyzické osobě za poskytovaní služeb, ať již jako zaměstnance nebo v nezávislém povolaní.

  8. Jestliže zisky podniku zahrnují příjmy, o nichž se pojednává zvlášť jiných článcích této smlouvy, nebudou ustanovení oněch článků dotčena ustanoveními tohoto článku.

Článek 8: Lodní a letecká doprava

  1. Zisky podniku jednoho smluvního státu z provozovaní lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě podléhají zdanění jen v tomto státě.

  2. Výraz „zisky z provozování lodí nebo letadel v mezinárodní dopravě" zahrnuje pro účely tohoto článku zisky plynoucí z pronájmu lodí nebo letadel včetně posádky na určitou dobu nebo cestu. Zahrnuje rovněž zisky plynoucí z pronájmu lodí nebo letadel bez posádky, který provádí podnik provozující lodě nebo letadla v mezinárodní dopravě, pokud takové pronájmy jsou nahodilé ve vztahu k činnostem popsaným v odstavci 1.

  3. Zisky podniku jednoho smluvního státu z užívání, údržby nebo pronájmu kontejnerů (včetně přívěsů, vlečných člunů a souvisejícího zařízení pro dopravu kontejnerů) užívaných v mezinárodní dopravě podléhají zdanění pouze v tomto státě.

  4. Ustanovení odstavce 1 platí také pro podíly na zisku z účasti na poolu, na společném podniku nebo mezinárodní provozní agentuře.

Článek 9: Sdružené podniky

  1. Jestliže:

a) se podnik jednoho smluvního státu podílí přímo nebo nepřímo na řízení, kontrole nebo jmění podniku druhého smluvního státu; nebo

b) tytéž osoby se přímo nebo nepřímo podílejí na řízení, kontrole nebo jmění podniku jednoho smluvního státu i podniku druhého smluvního státu, a jestliže v těchto případech jsou oba podniky ve svých obchodních nebo finančních vztazích vázány podmínkami, které se liší od podmínek, které by byly sjednány mezi podniky nezávislými, mohou jakékoliv zisky, které by, nebýt těchto podmínek, byly docíleny jedním z podniků, ale vzhledem k těmto podmínkám docíleny nebyly, být zahrnuty do zisků tohoto podniku a následně zdaněny.

  1. Jestliže jeden smluvní stát zahrne do zisků podniku tohoto státu a následně zdaní zisky, ze kterých byl podnik druhého smluvního státu zdaněn v tomto druhém státě, a zisky takto zahrnuté jsou zisky, které by byly docíleny podnikem prvně zmíněného státu, kdyby podmínky sjednané mezi podniky byly takové, jaké by byly sjednány mezi nezávislými podniky, upraví druhý stát vhodně částku daně uložené z těchto zisků v tomto státě. Při stanovení této úpravy se vezme náležitý zřetel na jiné ustanovení této smlouvy, a bude-li to nutné, příslušné úřady smluvních států se za tím účelem vzájemně poradí.

  2. Ustanovení odstavce 2 se neuplatní v případě podvodu, hrubé nedbalosti nebo vědomého zanedbání.

Článek 10: Dividendy

  1. Dividendy vyplácené společností, která je rezidentem v jednom smluvním státě, osobě, která je rezidentem v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

  2. Tyto dividendy však mohou být rovněž zdaněny ve smluvním státě, v němž je společnost, která je vyplácí, rezidentem, a to podle právních předpisů tohoto státu, avšak jestliže příjemce, který je skutečným vlastníkem dividend, je rezidentem druhého smluvního státu, daň takto stanovená nepřesáhne:

a) 5 % hrubé částky dividend, jestliže skutečným vlastníkem je společnost, která vlastní nejméně 10 % podílů s hlasovacím právem na společnosti vyplácející dividendy;

b) 15 % hrubé částky dividend ve všech ostatních případech. Tento odstavec se nedotkne zdanění zisků společnosti, ze kterých jsou dividendy vypláceny.

  1. Pododstavec a) odstavce 2 se nepoužije v případě dividend, které vyplácí United State Regulated Investment Company nebo Real Estate Investment Trust. Pododstavec b) odstavce 2 se použije v případě dividend vyplácených společností Regulated Investment Company. V případě dividend vyplácených společností Real Estate Investment Trust se pododstavec b) odstavce 2 použije, jestliže skutečný vlastník dividend je fyzická osoba vlastnící méně než 10 % účasti na společnosti Real Estate Investment Trust; jinak se uplatní sazba srážkové daně podle vnitrostátních právních předpisů.

  2. Výraz „dividendy", použitý v tomto článku, označuje příjmy z akcií nebo jiných práv, s výjimkou pohledávek, s podílem na zisku, jakož i příjmy z jiných práv na společnosti, které jsou podrobeny stejnému zdanění jako příjmy z akcií podle daňových předpisů státu, v němž je společnost, která rozdílí zisk, rezidentem. Výraz dividendy rovněž zahrnuje příjmy ze závazků, včetně dlužních úpisů nesoucích právo podílu na zisku, v tom rozsahu, jak je to stanoveno podle právních předpisů toho smluvního státu, ze kterého plyne příjem.

  3. Ustanovení odstavce 2 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník dividend, který je rezidentem v jednom smluvním státě, vykonává nebo vykonával v druhém smluvním státě, v němž je rezidentem společnost vyplácející dividendy, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny, která je tam umístěna, nebo vykonává nebo vykonával nezávislé povolání ve stálé základně tam umístěné, a jestliže dividendy lze přičítat této stálé provozovně nebo této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolaní) podle toho, o jaký případ jde.

  4. Společnost, která je rezidentem v jednom smluvním státě, může kromě zdanění podle ostatních ustanovení této smlouvy podléhat ještě další dani. Tato dani však nemůže překročit 5 % příjmů společnosti, které lze přičíst stálé provozovně v tomto druhém státě nebo které podléhají zdanění na čistém základě v tomto druhém státě podle článku 6 (Příjmy z nemovitého majetku) nebo podle článku 13 (Zisky ze zcizení majetku), po odečtu daní ze zisků uložených z těchto příjmů v tomto druhém státě a po úpravě s ohledem na nárůst nebo snížení majetku, po zohlednění závazků společnosti ve vztahu ke stálé provozovně nebo obchodní nebo průmyslové činnosti. Taková daň se může použít pouze, pokud se taková daň ukládá podle právních předpisů tohoto druhého státu z příjmů jakékoliv stálé provozovny, která je udržována v tomto druhém státě společností, jež není rezidentem v tomto druhém státě.

  5. Jestliže společnost, která je rezidentem jednoho smluvního státu, dosahuje zisky nebo příjmy z druhého smluvního státu, nemůže tento druhý stát zdanit dividendy vyplácené společností, ledaže tyto dividendy jsou vypláceny rezidentu tohoto druhého státu nebo že účast, pro kterou se dividendy vyplácejí, tvoří část provozního majetku stálé provozovny nebo stálé základny, umístěné v tomto druhém státě, i když vyplácené dividendy pozůstávají zcela nebo zčásti ze zisků nebo z příjmů docílených v tomto druhém státě.

Článek 11: Úroky

  1. Úroky, které mají zdroj v jednom smluvním státě a které skutečně vlastní rezident druhého smluvního státu, podléhají zdanění pouze v tomto druhém státě.

  2. Spojené státy mohou, bez ohledu na ustanovení odstavce 1, zdanit částku převyšující zbytkový úrok v Real Estate Mortgage Investment Conduit v souladu s vnitrostátními právními předpisy.

  3. Výraz „úroky", použitý v tomto článku, označuje příjmy z pohledávek jakéhokoliv druhu, zajištěných i nezajištěných zástavním právem na nemovitosti, a s výhradou odstavce 4 článku 10 (Dividendy) poskytujících nebo neposkytujících právo účasti na zisku dlužníka, a zvláště, příjem z vládních cenných papírů a příjem z obligací nebo dluhopisu, včetně prémií a výher vztahujících se k těmto cenným papírům, obligacím nebo dluhopisům, stejně jako jakýkoliv jiný příjem, který je podle daňových zákonů smluvního státu, v němž příjem vzniká, považován za příjem z půjčených peněz.

  4. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, jestliže skutečný vlastník úroků, který je rezidentem v jednom smluvním státě, provádí nebo prováděl v druhém smluvním státě, ve kterém mají úroky zdroj, průmyslovou nebo obchodní činnost prostřednictvím stálé provozovny tam umístěné, nebo vykonává nebo vykonával v tomto druhém státě nezávislé povolaní ze stálé základny tam umístěné a jestliže úroky lze přičítat této stálé provozovně nebo této stálé základně. V takovém případě se použijí ustanovení článku 7 (Zisky podniků) nebo článku 14 (Nezávislá povolání), podle toho, o jaký případ jde.

  5. Předpokládá se, že úroky mají zdroj v jednom smluvním státě, jestliže plátcem je rezident tohoto státu. Pokud však osoba platící úroky, ať je rezidentem smluvního státu nebo ne, má ve smluvním státě stálou provozovnu nebo stálou základnu, a tyto úroky jdou k tíži takové stálé provozovny nebo stálé základny, pak za zdroj takových úroků bude považován stát, v němž je stálá provozovna nebo stálá základna umístěna.

  6. Jestliže částka úroků, které se vztahují k pohledávce, z níž jsou placeny, přesahuje v důsledku zvláštních vztahů existujících mezi plátcem a skutečným vlastníkem úroků, nebo které jeden i druhý udržuje s třetí osobou, částku, kterou by byl smluvil plátce se skutečným vlastníkem, kdyby nebylo takových vztahů, použijí se ustanovení tohoto článku jen na tuto posledně zmíněnou částku. Částka platů, která ji přesahuje, bude v tomto případě zdaněna podle právních předpisů každého smluvního státu s přihlédnutím k ostatním ustanovením této smlouvy.

Článek 12: Licenční poplatky